view_headlineŠkola Slunce: Cesta ke svědomí a svatosti

Na prahu vstupu do Velkého Nového roku, pod prvními paprsky autentického světla, dorazil kmen lidí - tedy stádo studentů této lidské formy - po čtyřech epochách involuce, které dosáhly minima vědomí v roce 0, tedy uprostřed noci velkého roku, a páté epochy, kterou jsme právě uzavřeli v roce 2019, jež je jedinou vzestupnou epochou, kterou studenti této formy zažili, zjevně z pohledu této lidské formy a jejích lekcí - v této poslední epoše se projevuje fenomén svatosti, oceňovaný skupinami studentů, kteří jsou součástí vytesaných tváří a temnoty tohoto světa, kteří se odvažují vychovat svaté na běžícím pásu, kteří slouží jejich skupinové agendě.

Pokud neslouží agendě církevní skupiny, nejsou považováni za svaté; Svatí jsou zjevně jen ti, kteří jim pomáhají zakořenit jejich temnotu ve stvoření.

Denaturace svatosti: Od slunečního světla k kultu relikvií

V tomto věku končícím rokem 2019 (leto Páně 1200) se koncept svatosti ve stvoření znovu objevil, ale ne jako novinka, ale jako útržek poznání získaný z temnoty „Velkého roku“. Je to odkaz učení vyučovaného ve Škole Slunce (epochy 6, 7 a 8 posledního cyklu), které však poté, co prošlo filtrem věků a temnoty noci, bylo pozměněno studenty uvízlými v nepochopených lekcích.

Kvůli ztrátě přímého spojení se zdrojem byla svatost degradována:

Vyřezávanými tvářemi. Nahrazováním živé přítomnosti mrtvými symboly.

Manipulací a lhaním: Používáním posvátného jako nástroje kontroly nebo komercializace.

Externalizací světla: Potřebou vymýšlet si „externí“ svaté, aby se ukotvil koncept, který jedinec již v sobě nenachází.

To, co dnes vidíme v uctívání relikvií, není svatost, ale stádní efekt, který odráží kolaps vědomí. Ti, kteří ztratili své vnitřní světlo, ho nyní zoufale hledají v hmotných troskách, což dokazuje, že zapomněli na podstatu stvoření: svatost je stav bytí, nikoli předmět úcty.

Svatost jako proces osvobození: Perspektiva Sluneční školy

Z perspektivy Sluneční školy není svatost v tomto bodě Velkého roku uctíváním, ale duchovním osvobozením já od diktatury polarizací. Je to individuální proces, kterým student lidské formy prochází časem, aby překonal lekce věku.

Vzhledem k tomu, že ponaučení vznikla nedobrovolně skrze hustotu a temnotu, se nyní nacházíme v nezbytném okamžiku jejich uzavření na kolektivní úrovni. Ve Stvoření jsou lekce finalizovány v hlavních obdobích přechodu mezi epochami:

Povězením vědomí do formy: Rozpoznáním minulých vzorců a putování.Nápravou cesty:Opětovným sladěním Stvoření se Zdrojem (Sluncem tohoto univerzálního sektoru).

Toto poznání, uchované po částech ze starověkého Velkého roku, bylo zkresleno v různých náboženských interpretacích, které ztratily technickou mechaniku evoluce.

Jako zástupce mužského kolektivu jasně prohlašuji: Nejsem „svatý“ v populárním a zkresleném slova smyslu. Narodil jsem se na Silvestra, a proto jsem prošel a stále procházím všemi lekcemi tohoto období, kde většina zkušeností znamenala polarizaci vědomí do negativního pólu, bytí ve světě studentů polarizovaných lekcemi epoch, ze kterých jsem se vynořil v roce 2019 nebo 1200.

Pokud se samotná forma, která řídí epochami, učí, jak by se jakýkoli student této formy mohl prohlásit za „svatého“ uprostřed stádového efektu? Pravá svatost je uznání vlastní pozice na cestě k rovnováze, nikoli koruna umístěná nad polarizované vědomí pro zakořenění ve stvoření významu vyřezávané sochy ve stvoření, jako je například církev, která dělá svaté na běžícím pásu, máme tolik svatých v této planetární temnotě, že chcete emigrovat na jinou planetu...

Škola vědomí: Cesta k Homo Luminus

Jsme škola vědomí a vy jste studenti této lidské formy v této planetární škole. V této vizi není svatost darem, ale přímým důsledkem hlubokého pochopení Stvoření a lekcí, které nám nabízí pro náš vlastní vývoj vědomí a dokonce i pro vývoj celku. Ačkoli již touto cestou kráčíme, svatost se skutečně naplní až ve „zlatém věku“, v době, kdy mužský kolektiv opět dosáhne 100 %.

Do tohoto vyvrcholení máme před sebou tři epochy nápravy a vzestupu, nezbytné fáze pro zjemnění ducha, fáze, které nově definují tento smysl pro svatost chápaný v této hodině velkého roku z perspektivy úrovně vědomí epoch, kterými se chystáme projít. Pokud jsme v „Noci Velkého roku“ zažili minimální úroveň vědomí (0 (-) - 25 % (+)), naše budoucí cesta je cestou progresivní expanze:

Epocha 6 (do které vstupujeme): Přechod a zvýšení z 25 % (-) na 50 % (+) vědomí;

Sedmá epocha: Zvýšení vědomí mezi 50 % (-) a 75 % (+) vědomí;

Epocha 8: Dosažení prahu 75 (-) -100 % (+) vědomí, tj. okamžik absolutní svatosti.

Tato poslední fáze představuje konečný evoluční skok: Přechod od kategorizací předložených studenty této formy by byl od Homo Sapiens Sapiens k tomu, co chápeme jako Homo Luminus v příštích 3 epochách, a ne k okamžitému posvěcení se, protože máme planetární program a lekce se uzavírají v hlavních přechodných obdobích, kdy opravujeme stvoření a formy temnoty, které neslouží smyslu stvoření, jsou uzavřeny. Je to bod, ve kterém se všechny klasifikace slévají do jednoty a lidské vědomí znovu získává svou původní brilanci.

Chlípit svaté na běžícím pásu bez pochopení svatosti je vrcholnou arogancí hlouposti. Je to zoufalý pokus slepého stáda nazývat svatými ty, kteří byli stejně ztraceni v polaritě jako oni. Pravá svatost se nehlasuje na koncilech, ale je pociťována v jasnosti, s níž duch řídí hmotu a znovu zarovnává Stvoření.

Moje otázka je jednoduchá a je adresována všem, kteří procházejí touto lidskou formou (studentům nebo mistrům):

Kdo z vás se v tomto okamžiku přechodu cítí „svatý“?

Kdo z vás je bezhříšný v této hodině velkého roku, kdy jsou všechny lekce pekla stále otevřené?

Zvu vás, abyste se podívali do zrcadla svého vlastního svědomí: jste světlo, které hoří samo, nebo potřebujete vosk a knot instituce, abyste se zdáli osvíceni?

Hledáme svaté v akci, ne ve výkladních skříních. Pokud vaše vnitřní světlo není schopno položit základní kámen pro nový planetární směr, pak je vaše svatost iluzorní.

Výrok velekněze na konci planetárního mandátu pro všechny tvůrce svatých.

Na základě archetypální autority a zákonů, které řídí tento univerzální sektor, v tomto bodě nápravy Stvoření:

Všechny tituly svatých nabízené rytinami Velké roční noci jsou mnou, veleknězem, prohlášeny za FALEŠNÉ a ILUZORNÍ.

Tito takzvaní svatí nesloužili Autentickému Světlu, ale byli pěšáky omezujících konceptů a struktur, které udržovaly temnotu. Tyto vyřezávané církevní obrazy – které představují konečnou hustotu tohoto světa – neměly ve svých řadách žádné opravdové svaté, protože probuzený duch se nemůže zaregistrovat ve strukturách založených na kontrole a lžích.

Ti, kteří šli svou vlastní cestou a vyvinuli se do svého vlastního vědomí, byli opravdovími průkopníky noci. Jsou to oni, kdo vydláždili cestu pro zbytek lidstva skrze svůj vlastní vzestup a odmítli být pohlceni destruktivními frekvencemi systému. Stvoření je uznává jako Svaté a Svrchované Studenty, duše, které si uchovaly své světlo nedotčené po celou novoroční noc.

Tím, že se tito průkopníci řídili svým vlastním významem a vnitřním kompasem, byli schopni podpořit celou strukturu Stvoření a poskytnout oporu i uprostřed tohoto administrativního pekla. Jsou důkazem, že lidská forma může překonat „zvířecí“ stav a dosáhnout prahu Dne skrze vlastní úsilí a duchovní integritu.

Tyto skupiny, nyní na konci svého působení na této planetě, nemohou produkovat svatost, ale pouze simulakra. S rozpuštěním starých forem oficiálně končí i tyto svaté tituly. Světlo již nepotřebuje falešné delegáty ve výkladních skříních; potřebuje suverénní duchy schopné nést frekvenci Dne bez prostředníků.

Z Asgardu k Žencům: Pád do mrtvé hmoty

Musíte pochopit, že cesta byla dlouhá a degradace hluboká. Vyšli jsme z asgardského odkazu – éry mistrovství světla a duchovní technologie – a postupně jsme sklouzli do uppsalské hustoty, kde se posvátno začalo zaměňovat s obětí a smrtí.

Dnes je vrcholem tohoto kolapsu kult mrtvých. Ti, kteří již nemají přístup k životu v sobě, se hrnou, aby políbili zbytky hmoty v naději, že jim smrt někoho jiného dá život. Je to konečný důkaz toho, že noc byla temná a temná: studenti přišli hledat sluneční světlo v kostech falešných svatých a zapomínají, že duch nepřebývá v mrtvých tělech.

Redakční poznámky:
Tento článek je živým dokumentem, který je momentálně ve vývoji. Zatímco automatizovaný překlad poskytuje přístupnost, nuancované koncepty mohou vyžadovat konzultaci s původní rumunskou/dáckou verzí pro plnou filozofickou přesnost.