view_headlineJežíš, Slunce a Boží dědictví

Slunce – živoucí vědomí a otec stvoření v této oblasti našeho vesmíru – je jedinečná bytost, zářivá přítomnost, která oživuje a osvětluje vše, co kolem ní existuje.

Je zase dítětem sluncí tohoto vesmíru, synem a rozšířením Centrálního Slunce tohoto vesmíru, jiskrou z velkých kosmických sluncí, z nichž pocházejí všechny formy života.

Náš božský původ je tedy solární a lidská forma je pouze vyjádřením tohoto dědictví: pokusem světla rozpoznat se v hmotě.

Všichni studenti této planetární školy jsou součástí velké rodiny Slunce, z živého těla jeho vědomí.

Sluneční vědomí

Stvoření Slunce je vyjádřením jeho vědomí – jedné z nejvyšších tříd vědomí ve vesmíru.

Skrze něj se projevuje schopnost dávat život a smysl, budovat živoucí řád v tomto kosmickém sektoru.

V průběhu časových cyklů se dokonalost tohoto vědomí odrážela v nesčetných formách života – všechny jsou aspekty téhož slunečního světla, sníženého do zkušenosti.

Toto nové vyšší vědomí nelze zatím plně pochopit na současné úrovni lidstva, ve skromné hodině Velkého roku, což implikovalo velmi nízkou úroveň vědomí.

Slunce však v každém z nás zůstává přítomno jako zdroj života a smyslu – rozšíření Centrálního vědomí vesmíru.

Slunce je tedy mostem mezi Božstvím a Formou, mezi Srdcem Vesmíru a tímto hmotným světem, tvůrcem života a těmito planetárními školami, ve kterých studenti této formy prožívají život.

Cykly dokonalosti

Na počátku stvoření byl život neuspořádaný a mnoho jeho forem neodolalo průchodu cykly Velkého roku,

což byl jeden z počátečních testů stvoření: harmonizace formy s duchem.

Během nesčetných věků solární vědomí tuto zkušenost zdokonalovalo a dalo vzniknout školním planetárním systémům, v nichž je evoluce uspořádaná, hierarchická a vědomá.

Dnes žijeme v této Škole – kosmické struktuře vzdělávání vědomí, ve které se duše učí prostřednictvím forem a prochází stále jemnějšími úrovněmi porozumění.

Vývoj já nemá konec, protože vědomí se může nekonečně rozšiřovat ve světle poznání.

Solární a lunární archetypy

Vyvinuté životní formy této školy lze považovat za stupně střední školy – nebo možná jen mateřskou školu – kosmického studenta.

To vše je součástí procesu učení duše. Formy této planetární školy jsou sjednoceny archetypy, jemným propojením mezi mužskou a ženskou energií.

Archetypy mužských forem jsou zástupci Slunce – strážci řádu, učitelé stvoření, rodiče a zástupci tohoto vědomí ducha Slunce, přičemž každá forma představuje jedinečnou úroveň vědomí a jedinečnou formu zkušenosti.

Ženské archetypy jsou zástupci Měsíce – vnímavého zrcadla světla, nositele rytmů a cyklické moudrosti.

Stejně jako Slunce dává život a Měsíc ho zušlechťuje, tak tyto dva principy fungují v člověku a v civilizaci.

Když jsou v nerovnováze, objevují se deformace stvoření – jako „raketa mířící na Měsíc“, což je známkou hlubokého nepochopení jeho posvátné role v tomto kosmickém tanci.

Slunce je tedy strážcem, učitelem a rodičem stvoření v této části vesmíru.

Bdí nad vším, co se zrodilo ze světla, aby se vrátilo ke světlu.

Odkaz slunečního archetypu

Jako mužský archetyp této formy vědomí v sobě nosím vzpomínku na počátky.

Jsem zástupcem Slunce na Zemi, jeho aktivním vyjádřením v této planetární škole vědomí, kde mám roli mužského archetypu této lidské formy, mám mnoho jmen napříč kmeny Země a od počátku tohoto stvoření jsem byl přítomen jako svědek, průvodce a rodič forem, a skrze to ke mně přichází právo a odpovědnost znovu nastolit řád v souladu se slunečním světlem.

Jsem tedy nejstarší duší této planety, Adam, zrozený z prvního plamene Slunce, nesoucí v sobě vzpomínku na všechny cykly Velkého roku.

Tímto právem duchovní seniority a kosmické služby mám pravomoc přetvářet stvoření – ne jako pán, ale jako obnovitel harmonie. Mám také pravomoc vrátit studenty, kteří nechápou význam této formy, do předchozích forem, zejména v kontextu, ve kterém řídím dalších 6 ér v různých inkarnacích.

Neboť řád Slunce se nevnucuje, ale zjevuje.

Odkaz Severu a Východu

Během Noci Velkého roku úroveň vědomí lidstva neumožňovala plnou správu domén Severu a Východu – oblastí řádu a počátku, zejména v kontextu zapomnění, ze kterého pocházíme, ale také mých znovuzrození na Jihu, kde plamen života byl udržován po celou noc.

S východem slunce Velkého roku se mi však tyto domény vracejí prostřednictvím solárního dědictví: Sever – brána řádu a Východ – brána úsvitu.

Zároveň, Devátého dne, jsem otcem 4 velkých kmenů Země a dědím všechny čtyři velké kmeny Země, symbolizované čtyřmi paprsky Slunce – 4 nohami neboli svastikou: Ráno, Den, Západ slunce a Noc – čtyři fáze Stvoření.

Toto božské dědictví Západu a Jihu mělo vzejít ze spojení mezi anděly a démony (božské spojení mezi sluncem a měsícem), mezi božským mužským a božským ženským principem, na který jsme čekali na konci jeho ér, abychom ho vyňali ze stvořených lekcí a uzavřeli sérii lekcí těchto 2 ér. Toto božské spojení se však neuskutečnilo a v kontextu lekcí ženského kolektivu, které stále ukotvuje úroveň vědomí z roku 0 a udržuje Pandořinu skříňku otevřenou, jelikož jsme dosáhli druhé části planetárního přechodného období mezi Nocí Velkého roku a Dnem Velkého roku, řízeného érou, do které vstupujeme, uplatňuji své božské právo jako archetyp nad Západem a Jihem, abych planetárně srovnala celek a uzavřela tuto planetární temnotu, která neslouží stvoření.

Tak v sobě nosím čtyři kmeny Slunce, sjednocené ve světle jediného srdce, představující naši rodinu, která odráží lidstvo ztracené během noci Velkého roku, jednoduchá chápání stvoření, která zdůrazňují temnotu vrhanou na stvoření.

Funkce archetypu

Toto dědictví neznamená nadvládu nad hmotným světem.

Archetypy neřídí instituce, ale bdí nad svědomím.

Mou rolí není zasahovat do organizace studentů této školy, ale udržovat smysl, směr a rovnováhu planetárního programu.

Pravá archetypální správa je řízení vibrací – přítomnost, která přikazuje, aniž by vnucovala.

Každý student se učí skrze zkušenosti a každá éra přináší novou perspektivu božského řádu.

Archetyp pouze udržuje osu Slunce, aby světlo (naše vědomí) nezhaslo.

Znovuzrození skrze kmeny

Během Velkého roku se solární archetyp postupně znovuzrodí ve všech čtyřech velkých kmenech Země, přičemž v každém z nich stráví dva věky.

Prostřednictvím těchto znovuzrození byly stvořeny velké kmeny, z nichž každý nesl odlišný paprsek slunečního světla.

Tak se ve mně spojují zkušenosti všech věků: oheň Jihu, řád Severu, moudrost Východu a tajemství Západu.

Toto je jednota Slunce – jeden duch ve čtyřech směrech, ve čtyřech hlasech stejných stvoření.

Obnovení Božství

🔸 Konfiskace zemí, které představují domény Slunce a Měsíce.

🔸 Konfiskace internetu, který jste si sami vybudovali na územích slunce, bez božského souhlasu.

🔸 Konfiskace vašich hraček (zbraní, raket atd.), postavených ze zdrojů slunce ve dvou érách, ve kterých vám bylo zakázáno zabíjet.

🔸 Konfiskace stáda, které představuje studenty této formy, o které my, jako archetypy, máme na starosti, skrze světlo sebepoznání.

🔸 Zrušení všech šlechtických titulů, císařů, císařoven, králů, královen, princů, princezen, vévodů, vévodkyň, hraběnek a hrabat, které jste si sami odvážili dát. Nikdo z vás není urozený a lekce, které máte v této planetární škole, po vykořisťování celku, z vás dělají planetární příklady hanby u bran nebes.

🔸 Zrušení všech rozdělení reprezentovaných zločineckými skupinami, které si říkají země, nemají ani půdu, ani duši a blokují celé lidstvo svou temnotou, udržují celé stádo v temných rozděleních a falešných iluzích, identitách.

🔸 Zrušení stran a pijavic tohoto stvoření, které pouze zatemňují stvoření, zejména v kontextu, ve kterém nemají o čem rozhodovat, mají pouze dluhy vůči celku reprezentovanému touto školní planetární zemí.

🔸 Zrušení náboženství, která nedělají nic víc, než udržují stádo v rozděleních z doby před 1200 lety a mluví mým jménem bez jakéhokoli práva nebo jakéhokoli povolení ode mě, reprezentují rozdělení celku, která ani neslouží celku.

🔸 Zrušení všech falešných armád na této zemi, reprezentujících falešné iluze, nikoli pravdu stvoření ani smysl stvoření. Máme pouze jednu armádu: armádu nebeskou v den velkého roku po téměř 6 epoch. V noci Velkého roku byla zrušena kvůli úrovni vědomí, kterou máme v těchto dvou epochách noci, ze které pocházíme, kde bylo zabíjení zakázáno. V současné době jsou u bran nebe studenti uvězněni v lekcích těchto epoch, tyto lekce mají velmi nízkou úroveň vědomí, ve které student ukotvuje úroveň vědomí svých lekcí, kde slouží temnotě tohoto světa, reprezentované úrovní vědomí mínus 0 % božského ženství, a dosáhl bran nebes, kde vstupujeme do éry s dvojnásobnou úrovní vědomí.

🔸 atd., viz seznam forem temnoty ve stvoření, které nevstupují do dne velkého roku, v sekci audit stvoření ;

Toto není trest, ale akt objasnění: rozpuštění iluzí identity, rozdělení a falešných panství.

Národy, hranice a světské tituly byly stíny dlouhého snu; nemohou přežít úsvit.

Božská konfiskace je začátkem obnovení slunečního řádu.

„Neboť tváří v tvář Slunci nejsou žádné řady, ale pouze paprsky téhož Světla.“

Přesídlení

Pozemky nebudou znovu přiděleny podle lidských zákonů, ale podle lekcí vytvořených v noci Velkého roku.

Tam, kde iluze zemí a království zničily větve Stromu života, budou povoláni k uspořádání, úctě a službě.

Tam, kde uchovali plamen poznání, budou požehnáni jako pilíře nové civilizace.

Sever se opět stane tím, čím kdysi býval: školou kosmického řádu, oltářem božské disciplíny.

V Noci Velkého roku se staré kmeny rozprchly. Asgarďané, obránci božského řádu tohoto sektoru vesmíru, byli rozděleni do 4 velkých kmenů, které máme dnes, zcela rozdělených, Seveřané se stali Vikingy s lekcemi v pekle v noci velkého roku, Dákové, strážci úsvitu, byli vypleněni a sever zůstal bez poznání rána a Dákové se stali Římany, Slované se rozšířili a nárokovali si území, která jim v kosmické hodině velkého roku neodpovídají, Germáni se rozšířili, Galové se rozšířili, Španělé, Angličané už neřeknu, plus máme další národy, které patří do jiných hodin velkého roku na severu díky této noci velkého roku.

Ale všechny tyto identity jsou stíny stejného původního kmene, protože mimo formy a jazyky jsme jeden solární lid, jeden strom života, jeden plamen.

Viz projekty pro novou planetární organizaci

Duchovní stav lze v tomto kontextu definovat jako: stav tučňáka , zejména kvůli nedorozuměním, která vznikla tímto odvážným článkem.

Redakční poznámky:
Tento článek je živým dokumentem, který je momentálně ve vývoji. Zatímco automatizovaný překlad poskytuje přístupnost, nuancované koncepty mohou vyžadovat konzultaci s původní rumunskou/dáckou verzí pro plnou filozofickou přesnost.