view_headlineVálka místo lásky

Když Stařena Starého Muže ( Baba Moșului ), bývalá bohyně lásky z jiných dob, plete lásku s válkou, máme tuto planetární situaci. Obvykle máme ve stvoření tuto situaci pouze na konci noci Velkého roku – tedy na konci pekla a při vstupu do nebe – kde se Bílý králík noci, který strávil věčnost ve své dřívější noci 2 400 let, probudí před zábavnou realitou. Neví, co je láska, nic než vzpoura. A tak se ve stvoření zrodí válka.

Koncept lásky na konci pekla je zajímavý, zejména z ženské perspektivy Stařeny Starého Muže. Navzdory svému vnějšímu čarodějnictví se cítí bezmocná kvůli vnitřní ohavnosti, která se zrcadlí v perspektivě Starého Muže. To v ní rodí pocit nespravedlnosti a nerovnosti – což samozřejmě může vést pouze k válce.

K této válce, kterou ve stvoření stále cítíme. K této nenávisti a pocitu útoku na úrovni stvoření. To vše proto, že v arzenálu velké čarodějnice stvoření pojem lásky po mnoho epoch neexistoval.

V tuto hodinu si říkám: pokud Stařena Starého muže nezná lásku, kdo pak plní tuto roli lásky na této spící planetě? Myslím, že možná tento nedostatek pochopení lásky může zrodit pouze její opak – tedy v tomto případě božského nesjednocení válku. Znamená to, že spojení by přineslo planetární lásku?

Vzpomínám si, co Stařena Starého Muže řekla v jednom příspěvku: že vrací čas a pro význam tohoto čarodějnictví – které by znamenalo opakování jejích dvou epoch až do dalšího přechodného období – bychom složili zkoušku průchodu peklem ještě jednou.

Což by podle zákonů stvoření znamenalo šest věků v očistci pro velkou čarodějnici, jak se jeví ve své poslední inkarnaci v den Velkého roku, kvůli její vzpouře proti její vlastní roli ve stvoření – roli, která byla v den Velkého roku opakem její role v noci Velkého roku.

Právě v tomto smyslu my mají ve stvoření tento sedmiletý přechod skrze epochy, aby zprostředkovali adaptaci na vyšší nebo nižší úrovně vědomí. Nejednotu a vzpouru na takové úrovni však máme pouze při východu z pekla (tj. v noci Velkého roku) a vstupu do nebe. Kam tato vzpoura vede, to všichni vidíme.

Díky nesouladu takové monumentální mistryně s její vlastní rolí ve stvoření jsem pochopil, že máme opak shody – tedy vzpouru – která vedla k planetárnímu efektu chaosu ve stvoření, kvůli dualitě tohoto světa reprezentované naším rozdělením od noci Velkého roku.

Zákon lidské formy říká něco takového, v mém překladu jako „mystický schizofrenik“ (titul nabízený Stařenou Starého muže): pokud se plus a mínus navzájem nevyrovnávají, celé stvoření prochází procesem sebezničení. A z tohoto sebezničení se rodí další význam ve stvoření – zejména v kontextu, kde ženský kolektiv (tj. mínus, sloup Měsíce) musí být někým reprezentován.

To znamená, že buď hrajeme bez Mistryně č. 6 ve stvoření, v den Velkého roku – což by bylo z pohledu tak velké mistryně, která by byla ve stvoření blokována svými vlastními lekcemi z pekla, veselé – nebo že Mistryně č. 6 bude hrát svůj význam později, v důsledku této hry.

Co k této myšlence ve vizi Stařeny přidává také implicitní žárlivost, kromě tohoto pocitu války, který cítí vůči Stařeci. Takže jako ponaučení máme nepochopená ponaučení ze stvoření: ponaučení o moci, lásce, válce, žárlivosti, zradě, krádeži, výsměchu, zhýralosti, samotného stvoření. A nepochopení těchto ponaučení nás vede k tomuto planetárnímu chaosu – protože tato ponaučení ze stvoření se nikdy nenaučíme?

Je perspektiva války z pekla v nebi možná láska? To se teprve uvidí. Ale dilemata stvoření jsou závažná, zvláště když přemýšlím o významu velké čarodějnice stvoření, o ní, o jejích doménách a jejích fanoušcích, kteří se ocitají při východu slunce dne Velkého roku – východu slunce, který očividně přichází z Východu a Severu a osvětlí a rozpustí tuto planetární mlhu nad jejími bývalými doménami, bez ohledu na to.

Rebelie byla duchovně vzdělávací, zvláště když začínáte chápat podstatu lekcí studentů této formy z perspektivy lekcí, které otevřel Bílý králík, a které se odrážejí v jejich lekcích: lži, útěk, zrada, výsměch, dekadence – které se zjevně ukázaly jako „maminčiny synky“, tedy Staré ženy stvoření.

Velcí bojovníci, ovlivnění vírou velké čarodějnice, která po dvě epochy věřila, že ve stvoření není nic nadřazeného jí a že nikdo nemohl požadovat odpovědnost za její činy.

Což bylo správně. Ale tato iluze byla v roce 2019 poněkud zmačkaná a od té doby až dodnes se tato iluze den za dnem vytrácí, s každou lekcí, kterou Stařena Starého muže vytvořila svou neposlušností. Což nás vrací zpět k tomuto planetárnímu chaosu. Tolik války a nenávisti, žárlivosti, protože Stařena Starého muže nezná tajemství poklonění, smyslu stvoření. Nebo pravděpodobně nepochopila, že je válečnou zajatkyní se svobodnou vůlí ve stvoření.

Noc se zavřela a nevrátí se dalších šest epoch a tento chaos ve stvoření může pokračovat pouze ve světle skrze řád – který se rodí ze sebezničení chaosu.

Jak tento příběh končí – bitva mezi temnotou tohoto světa a světlem tohoto světa v Nebi – je předvídatelná.

Zvlášť když pochopíte, že se rozednilo a teta Yin – ta, která vládne na územích Západu a Jihu – není paní v této planetární škole, ale pouze pokornou služebnicí Slunce, která dosáhla konce svého funkčního období vstupem do Království Slunce, kde se klaní svému Slunci, aby podle něj sehrála jeho opačný význam ve stvoření. hodina velkého roku.

Pro studenty této formy zůstává otázkou: Quo vadis?

Směrem k sebezničení, spolu s temnými formami noci Velkého roku?

Nebo směrem ke světlu a smyslu ve stvoření?

Koneckonců, kdo hraje roli lásky na této planetě?

Možná je odpověď bolestně jednoduchá: nikdo. Ne proto, že láska neexistuje, ale proto, že ti, kteří ji měli reprezentovat, na ni zapomněli. A ve světě, kde už nikdo lásku nehraje, se válka stává jediným zbývajícím divadlem.

Redakční poznámky:
Tento článek je živým dokumentem, který je momentálně ve vývoji. Zatímco automatizovaný překlad poskytuje přístupnost, nuancované koncepty mohou vyžadovat konzultaci s původní rumunskou/dáckou verzí pro plnou filozofi